Chlorace vody

Nedávný případ z pražské čtvrti Dejvice ukázal, jak jsme citliví na bezpečnou dodávku pitné vody. Tu pak nešlo pít a nebyla vhodná ani k mytí a vaření. V oblasti nefungovaly základní služby, restaurace a menzy v univerzitním kampusu. A jak byl problém vyřešen? Poměrně jednoduše. Po méně než týdnu byl odstraněn zdroj kontaminace a síť dezinfikována vodou s vyšší koncentrací chloru.

Proč se tedy voda chloruje? Moderní technologie mohou zajistit dezinfekci vody již na úpravně a bez přidání chemikálií, např. UV zářením či dnes již hojně používaným působením ozonu. Právě dejvický případ ukázal, že chlorování vody není přežité. Oproti novějším technologiím chlor ve vodě zůstává déle a chrání vodu od úpravny až ke kohoutku. V Praze byl zdroj kontaminace obrovský, což naznačuje i rozmanitost patogenů v ní. Pokud by se v síti vyskytla pouze menší závada, jako malá trhlina ve vedení, chlor by si s patogeny poradil. To není tak vzácné, jak se zdá, když si představíme kilometry trubek a veliké množství odboček ve větším městě.

Čištění vody v úpravně zahrnuje několik fází. Zkráceně, základem je odstranění fyzikálních nečistot pomocí sít a filtrů. Poté následuje odstranění organických sloučenin. Posledním krokem před vpuštěním do sítě je právě již zmíněná dezinfekce. Ta se může provádět nejdříve UV zářením a ozonem a poté chlorací. V menších úpravnách vody se přistupuje přímo k chloraci.

Dezinfekční účinek ve vodě má aktivní chlor. Sloučenin, které takto označujeme je celá řada. V první řadě je to volný chlor Cl₂, kyselina chlorná a chlornany. Mezi těmito sloučeninami existuje ve vodě rovnováha, která je závislá na pH. Pokud je na jedné straně aktivní chlor spotřebováván např. na dezinfekci, z druhé strany je opět doplňován. Stejný princip platí i při vytěkání chloru ze sklenice vody, s plynným chlorem odejde i kyselina chlorná a chlornany.

Je ovšem nutné upozornit, že chlorace má i negativní stránku. Již od 70. let minulého století začali vědci zkoumat vedlejší reakce chloru při chlorování. Ten ve vodě může reagovat s některými organickými látkami a halogenidy za vniku vedlejších produktů, které buďto jsou zdraví škodlivé nebo jejich účinek na zdraví není znám. Jsou to např. trihalogenmethany, halogenderiváty kyseliny octové nebo některé bromované sloučeniny. Vznik těchto látek se může minimalizovat už při úpravě vody. Pokud se odstraní prekurzor, sníží se i tyto vedlejší produkty. V tomto případě jsou prekurzory organické sloučeniny. V dnešní legislativě zabývající se pitnou vodou je definován maximální limit celkového obsahu organických látek (TOC), což by mělo omezit negativní vliv na zdraví člověka.

Už od prvních zjištění vedlejších produktů chlorace se vědci a technologové snaží vyvinout způsoby, jak snížit přidávání chloru do pitné vody. Jak se ale ještě v dnešní době ukazuje, přínosy nad riziky ještě výrazně převyšují a proto bychom od jeho používání neměli zbrkle upouštět.